Umění na každém kroku

Jsou prázdniny a čas výletů. Minulý týden jsme se vydali na Vysočinu. Chtěli jsme si prohlédnout Třebíč a Telč. Možná i nějaká místa v okolí. Počasí nám přálo. Strávili jsme dny plné objevování v těchto malebných městech. Kromě krásné přírody a historických památek jsem byla ohromena, kolik umění se dá objevit na těch nejnečekanějších místech.

Není nic zvláštního minout řemeslné krámky s rukodělnou keramikou nebo ručně vyřezávanými drobnostmi v historických budovách podél starých křivolakých uliček. Miluju je. Často ocením nějakým drobným nákupem umělce, kteří dokáží tyto nádherné věci vytvořit, a hlavně živit se tvořením. Velmi ráda si dám kávu v mini cukrárničce se dvěma stolky, když mám to štěstí a je tam volno. Ale letos to bylo ještě trochu jinak. Nevím, možná to bylo tím, že jsme měli opravdu dost času, nikam jsme nespěchali, a tak jsme možná navštívili i místa, kam bychom jinak nedošli. Více času nám umožnilo více vstřebávat. Každopádně mě ohromila všudypřítomná živá přítomnost umění.

Hned první odpoledne jsme se stavili na pozdní oběd v nádherné stylové restauraci. Mám ráda taková místa s atmosférou. Navíc jsme se opravdu dobře najedli. Co mě zaujalo nejvíc byly obrázky, mohlo jich být 15, na zdech restaurace. Černobílé akvarelové malůvky, doslova několika tahy. Všechny v jednotných rámech a velikosti. Na každém nějaké zvíře. Kresby působily až dětsky (možná i byly), ale velmi mile a hlavně, opravdu bylo poznat, co na obrázku je. Hned mě napadlo, že většina z nás by řekla, taková čmáranice, jen jsem to zkoušela, vždyť to není ani moc poznat….. 100 výmluv. Přitom taková nádhera.

V Třebíči jsme si sedli na kávu do cukrárny vyzdobené malůvkami dětí. Jen tak zavěšené výkresy na šňůrkách dávaly prostoru krásnou atmosféru. Na výkresech bylo opravdu všelico, ale většinou letní motivy. Bylo to velmi milé a autentické. Žádná drahá výzdoba, prostě kresby dětí. Vlastních, z místní školky nebo školy, to nevíme.

Další zastávkou na naší cestě byla Telč. Telč má opravdu co nabídnout. Celý den jsme se potulovali uličkami, zámeckým parkem, nevynechali jsme zámek ani lodičky. Jedním slovem paráda. Na vyhlídku zámecké věže nás celou cestu doprovázely opět dětské obrázky doplněné aranžmá z přírodnin. Nějaká zvířátka z papíru a spousta dalšího milého tvoření. Je krásné vidět, že děti stále tvoří a nesedí jen s mobilem v ruce. Přinejmenším ty nejmenší. Velkou odměnou po vyhlídce a prohlídkové trase zámkem bylo posezení u ledové kávy v univerzitní kavárně. Dokonalé zákusky, navíc o dost levnější než jinde a výstava umění v ceně. Nádvoří před kavárnou nabízelo expozici plastik a cestou na toaletu jsem narazila na obrazárnu. Krásná díla. Byla jsem až dojatá kolik krásy se dá potkat vlastně úplně náhodou.

Poslední den našeho výletu jsme na zpáteční cestě zajeli na malý hrad Roštejn. Nikdy předtím jsem o něm neslyšela a bylo to příjemné překvapení. Hrádek má jen pár místností a na nádvoří "Hospodu". Koupili jsme si hávu a malinovku a usadili se v podloubích na nádvoří. Nad každým stolem visel obraz. Prodejní výstava. Opět kus umění. Na tomto místě ho bylo tolik! Včetně nádherné práce restaurátorů, kteří celý Roštejn desítky let obnovovali do jeho dnešní krásy. Největší zážitek mě čekal v malé kapli, kde v rámci letní "brigády" hrály na housle a violoncello dvě mladé dívky. Malinká kaple s barokním oltářem za zvuků Mozartovy Malé noční hudby byla tou nejhezčí tečkou za našimi toulkami Vysočinou. Byl to okamžik čisté harmonie – hudba naplnila celý prostor a jako by na chvíli zastavila čas. Když jsem seděla v lavici a naslouchala, cítila jsem, jak umění, ať už vizuální nebo hudební, dokáže oslovit všechny naše smysly a propojit nás s něčím hlubším.

Tento víkend mi znovu připomněl, jak moc je umění součástí našeho života, i když si to možná ne vždy uvědomujeme. Na každém kroku, v každém městě, na každém místě se skrývá něco, co stojí za objevování. Ať už je to dílo malého dítěte, sochařská instalace nebo zvuk mladého hudebníka, umění nám nabízí cestu k pochopení světa kolem nás i nás samotných. A ještě jedna věc. Není nutné být uznávaným umělcem. Tvořit může opravdu každý. Každý tvůrce má možnost, právo i příležitost své tvoření sdílet.

Pokud máte možnost, vydejte se také na toulky po krásných místech a objevujte umění tam, kde byste ho možná nečekali. Můžete být překvapeni, kolik inspirace najdete.