Ráda fotím. A kam s fotkama? Za mě fotokniha...

Ráda cestuju, poznávám, navštěvuju nová místa a staré známe. Vždy se těším až zase někam vyjedu a o to více se těším, když se vracím domů. A s tím souvisí můj velký koníček. Fotím. Z každé cesty si vozím spoustu fotek. Některé jsou hezké, některé méně, a některé si ráda prohlížím znovu a znovu.

Miluju se vracet. Mám ráda svůj domov a moc ráda se vracím. Vracet se domů, je pro mě vždy velký zážitek. Ale abych se mohla vracet, musím taky odjet. Jak zaznělo v jednom českém filmu: "Já jsem typ vítací a abych se mohl vítat, musím odcházet." Zrovna tak, já jsem typ milující návraty. A abych se mohla vracet a těšit domů, musím odjet. A pravdou je, že cestuju opravdu ráda.

S vývojem fotografie se mění i počet pořízených fotek a jejich archivace. Vzpomínám jak babička vytáhla velkou krabici a v ní byly černobílé fotky. Některé byly gumičkou srovnané do úhledných balíčků a další se ledabyle povalovaly v krabici. Když jsem náhodně vylovila nějakou fotku, která se mi líbila a zeptala se: "a kdy to bylo, kde jste to byli..?" Mnohdy jsem nedostala odpověď. Bylo to dávno, fotky pomíchané. Nicméně byly.

Moje mamka už byla poctivější a nějakou dobu rovnala fotky do alba. Pod každou byl popisek a celou stránku mnohdy domalovala vodovkama. Milovala jsem ta alba. Jenomže časem se růžky uvolnily, fotky vypadly a už je nikdo nikdy nenalepil na svoje místo. Ale alba byla. Když jsem se vdala dostala jsem sebou i vzpomínky na mé dětství. Miminko, první krůčky, 1. třída...

Pak přišla digitální fotografie. Fotky se moderně ukládaly na disk. Ti poctivější si každý rok vypálili CD s fotkami toho roku. Nebo si ty nejlepší fotky nechali vyvolat a ukládali do alb.

Ale znám i nešťastníky, kteří moderním technologiím věřili natolik, že si vzpomínky z výletů a dovolených nechávali na disku PC s tím, že jednou až bude čas, udělají se všemi těmi vzpomínkami pořádek. Srovnají je pěkně do složek a udělají zálohu. A protože čas je věčný, odkládali to tak dlouho, až disk ukončil svou službu a všechny uložené snímky si vzal sebou. A fotky najednou nebyly.

A ještě později přišly mobily s foťákem..... Desítky a stovky fotek..... Až do výměny mobilu. Ale fotky žádné. Samozřejmě, i fotky se dají do nového mobilu stáhnout. Ale pro ty starší mnohdy nezbude místo.

Samozřejmě, milovníci fotografií si najdou způsob, jak si fotky uložit a prohlížet ať už fotí čímkoliv. Existují tiskárny, serverová úložiště, záložní disky...... Já jsem objevila fotoknihy. Je to dokonalý osobní dárek, zrovna tak jako úžasná vzpomínka na dovolenou. Pravda, není to až tak levné. Existují výrobci levnější i dražší. Záleží, čemu dáme přednost. Moje zkušenost je - nešetřit. Vyzkoušela jsem několik výrobců. Ale poslední roky tisknu ve Fotolabu. Dokonalá barevnost a skvěle propracovaná aplikace. A teď opravdu nedělám placenou reklamu. Je to moje zkušenost.

Jednou za rok si dám tu práci a ty nejlepší fotky minulého roku seřadím a zaplním jimi stránky fotoknihy "Rok v obrazech". Krom toho, pokud jedu na dovolenou, udělám si fotoknihu z fotek z dovolené. Popíšu si místa, trasy případně doplním jiné texty. Z knížky fotky nevypadnou, nepomíchají se. Je to dokonalé zakončení dovolenkového cestování.

Za mě, perfektní archivace. Už se mi nasbírala pěkná řádka knih a každý rok jedna nebo i dvě přibydou.