Proč pořádám kurzy tečkování?

Jak jsem se dostala k mandalám? Jak už to většinou bývá, oklikou. Samozřejmě, ve velkém se na tom podílela dlouhá série náhod a příležitostí. (I když náhody neexistují :))

Cca do 55 let jsem o sobě tvrdila, že neumím malovat. Když jsem o tom tak přemýšlela, bylo to asi tím, že jsem neměla na výtvarce vždycky jedničku. Odjakživa mám sklony k perfekcionalizmu. Pamatuju si na obrázek dětského pokojíčku, který jsem malovala asi tak ve druhé třídě. Nějak to nevyšlo a vyrobila jsem opravdu hóóódně křivou polici. Jinak se mi fakt povedl, nakreslila jsem spoustu hraček se spoustou důležitých detailů. Dostala jsem dvojku! Z toho, že mi tak silně utkvělo v paměti, jak ten obrázek vypadal i jak ukřivděně jsem se cítila po oznámkování usuzuju, že tady někde začíná mé pevné přesvědčení, že malování není pro mě.

Dlouhá léta jsem se tím netrápila, protože umím spoustu jiných věcí. Takže jsem měla a mám pořád co dělat. Ale…. Pak mě začala urputně pronásledovat myšlenka, že bych měla malovat. Po každé, když jsem někde uviděla plátna, něco mě nutilo si je koupit. Ale protože jsem věděla, že malovat neumím, dlouho jsem odolávala.

Mojí velkou láskou je šití patchworků. A právě při hledání inspirací na barevné látkové bloky jsem začala potkávat nádherné šité mandaly. Inspirace jsem si poctivě ukládala. A tak mi internet začal nabízet podobné obrázky. A mezi nimi se objevila první tečkovaná mandala. A bylo vrozhodnuto. Prostě láska na první pohled.

Plátna na malování jsem měla v komoře už asi 3 roky. Evidentně čekala na svůj čas. Už nějakou dobu předtím jsem zkoušela akvarelové malování. V době kovidu bylo fakt dost času, tak jsem si koupila nějaký kurzík a začala to zkoušet. Šlo to. Možnost barevného prolínání mě nadchla. Začala jsem tedy na tyto barevné duhové podklady pokládat první tečky. Pak už to šlo rychle. Dnešní doba je v tomto úžasná. Nabízí nejen hromadu inspirace, ale také možnosti pořídit si všechno potřebné. Mnohdy i to nepotřebné 😊 Ale to k tomu evidentně patří. Tak začalo moje malování tečkovaných mandal. Od té doby jsem prošla nejedním kurzem, abych se něco přiučila od těch, co to umí a vyzkoušela různé techniky i podklady.

S každou jednou mandalkou a každou další zkušeností jsem se učila a posouvala. A protože máme sociální sítě, radostně jsem své úspěchy sdílela.

Tak vznikla myšlenka uspořádat kurz. Vlastně to nenapadlo mě, ale moje kamarádky: "Měla by si udělat kurz, ať se to naučíme i my" Byl to napůl žert, ale první kurz se nakonec opravdu uskutečnil. Byly na něm většinou mé kamarádky, ale také první ženy z veřejnosti. Povedlo se to báječně.

A víte co? Tento první kurz rozhodl. Bylo to tak úžasné tvoření. Tak krásná společná energie. Po kurzu jsem svítila jak žárovka. A za pár týdnů jsem měla termín dalšího kurzu. A pak další a další. Ještě pořád bych je spočítala, ale už mám termíny pravidelně každý měsíc.

Je to vždy parádní odpoledne. Užívám si to a opravdu kulím oči, jak jsme my ženy šikovné. Stačí vědět, jak se k práci postavit (spíš posadit), z které strany začít a jde to vlastně samo. Vznikají překrásné mandaly. A uznalé pohledy s do široka rozzářenýma očima doprovázené zářivým úsměvem jsou mi odměnou za strávený čas. Je to opravdu krásná práce.

Srdečně tě zvu – prožij to se mnou