(NE)dokonalé Vánoce aneb jak se dá všechno zkazit

Tento příspěvek je hodně osobní. Vím, že z cizích chyb se málokdy poučíme, ale třeba to někomu k užitku bude.

Stalo se to loni, tedy o Vánocích v roce 2023. Byly to mé první Vánoce s novým mužem mého života. Proto jsem chtěla mít VÁNOCE PERFEKTNÍ. To se rozumí, chtěla jsem se předvést jako dokonalá žena, která dokáže vše dokonale připravit. Nejen připravit, ale i naplánovat. Někde mám pořád zbytky vzorce, že dokonalost ženy se měří dokonalostí domácnosti a jak se dokáže postarat nejen o svého muže, ale v podstatě o všechno. (Ale pracuju na aktualizaci tohoto nefunkčního vzorce, protože léta praxe mi jasně ukazují, že o tom to opravdu není.)

Chtěla jsem dokonalý dárek, plnou lednici dobrot, aby snad něco nechybělo, perfektní stromeček, (na tom mi záleží vždycky, mít nádhernou jedli od podlahy až ke stropu nazdobenou ideální barevnou kombinací, to je pro mě vánoční nutnost), perfektně uklizeno, voňavo a nadekorováno.

Jenže. Jak se blížil den V, mých dokonalých Vánoc, dostávala jsem se stále více do stresu. Mnou sobě zadané úkoly se hromadily, problémy narůstaly, času ubývalo a dokonalost se nedostavovala. Místo toho se dostavil stres a únava. S tím jdou ruku v ruce nervozita, podrážděnost a špatná nálada. Rozčilovaly mě i maličkosti a jak se ohlížím, byla jsem dost nesnesitelná. Dost se divím, že můj milý nikam neutekl :)

Přítel, jak už to muži umí, byl úplně v klidu. Vánoce jej netrápily a o mém plánu na DOKONALÉ SVÁTKY neměl ani páru. V klidu relaxoval u televize a byl připraven mi pomoct, v případě že o pomoc požádám. Ovšem dokonalé ženy přece všechno zvládnou samy, že?

Den před Štědrým dnem jsem byla neskutečně unavená a naštvaná. Nejspíš sama na sebe, že jsem si toho naplánovala příliš a nebyla jsem schopna to splnit. Mám moc ráda tu předvánoční atmosféru. Sednout si s přáteli na svařák, projít se zasněženou krajinou, koukat na romantické vánoční filmy , hřát se u krbu a těšit se na "Ježíška" Adventní nálada se vytratila bůhví kam a očekávané vysvobození z tohoto zoufalého stavu, které mělo nastat 24.12. se bohužel nedostavilo.

Můj přítel se sice nastěhoval už před několika měsíci, ale spousta věcí stále neměla své místo. Tento "provozní nepořádek" nezapadal do mých představ dokonale připravené domácnosti. Ačkoliv jsem žena již dlouho mladá a životních zkušeností bych měla mít dost, bláhově jsem se domnívala, že přítel vytuší nutnost uklizení všeho neuloženého z mého zorného pole a doladí ten nepořádek. Protože to neudělal, proměnila se má milují maličkost k nepoznání a hádka, která následovala nám zajistila Štědrý den i večer v poměrně tiché domácnosti. Pod vánočním stromkem ležel mrak tíživé energie a vydržel tam až do dalšího dne, kdy jsem se omluvila.

Místo krásných Vánoc jsem prožila já i můj partner 2 dny v napjaté atmosféře, kterou jsem opravdu neplánovala. Stačilo tak málo a všechno mé snažení bylo úplně k ničemu. Neuměla jsem se ani radovat z dárků. které jsem připravila a ani z těch, které jsem dostala. Budu si to opravdu pamatovat, doufám, už na vždy. Vánoce nejsou o dokonalosti toho venku, ale o lásce, harmonii, uklidnění a radosti. Stačilo připravit mnohem méně jídla, uklidit polovinu, ubrat energie investované do "zbytečností" a využít ji pro nás. Pro sebe, pro vztah, pro radost.

Kdo jste dočetli až sem, NELPĚTE NA DOKONALOSTI. Jsou mnohem důležitější věci. Už si vůbec nepamatuju, co jsem pekla, chystala nebo uklidila. Ale tyto emočně vypjaté a nepříliš vydařené Vánoce si budu pamatovat dlouho.