Proč poslouchat svou intuici

Tvoření a intuice: Jak si přestat komplikovat život (a nejezdit přes půl světa pro kachličky)

Intuice je dnes skloňované slovo snad ve všech pádech. Slyšíme to pořád: Věř své intuici! Ale co to vlastně znamená? Je to stejné jako často citované: "Věř svému srdci" .

Hlava nás může vést jiným směrem. Ne nutně špatným, jen… analytickým. Racionálním. Podle tabulek, zkušeností, doporučení a dobře míněných rad (od těch ostatních). Jenže nic z toho nemusí být to pravé právě pro mě, pro tebe. Správnou cestu zná jen naše intuice.

A tady přichází ta fascinující věc: Intuice dokáže během sekundy vyhodnotit několiksetnásobně víc informací než vědomá mysl. Kde je bere? V podvědomí! Tam má uložené úplně všechno – i to, co jsme zahlédli jen koutkem oka nebo jen tak letmo zaslechli. Dokonce i věci, které si vědomě vůbec  nepamatujeme.

Jak souvisí intuice s tvořením?

Při tvoření se dostáváme do stavu flow – to je ten nádherný stav, kdy zapomeneš na čas, na hlad a možná i na to, že jsi měl/a dávno něco zaříditt. Tím, že se ponoříš do tvorby, dáš své intuici prostor, aby se projevila. Kritická část mozku, ten vnitřní šťoural, se ztiší, a najednou… je to tu! Objeví se nápad, řešení, vize. jde to samo, bez přemýšlení.

A hlavně – tvoření intuici perfektně trénuje!

Jak? Zkus třeba něco namalovat. Nedávej si přesný plán, nepřemýšlej o tom, jak by "to" mělo vypadat. Prostě si vyber barvu, která tě teď oslovuje. Ne tu, která by "měla ladit", ale tu, která tě přitahuje. A pak další. A další. Sleduj, co se stane. Možná zjistíš, že když se rozhoduješ bez přemýšlení, všechno do sebe zapadá nějak hladčeji. A přesně tohle se pak přenáší i do běžného života.

Když se učíme důvěřovat svým kreativním rozhodnutím, učíme se důvěřovat i těm životním. A tak, místo abychom se topili v pochybnostech, prostě víme.

A teď k těm kachličkám...

Už jsi zažila, že jsi něco viděla a hned věděla: To je ono!? Ale pak jsi začala přemýšlet. Možná někde jinde mají lepší, hezčí, levnější? A tak hledáš, váháš, analyzuješ... až se nakonec vrátíš k té první volbě.

Já si tím prošla – s kachličkami do kuchyně. Viděla jsem jedny a bylo to jasné. Ale byla jsem v prvním obchodě! Co když mají jinde lepší? A tak jsem strávila měsíc ježděním po celém kraji, dokonce i za hranice jsem se vydala – jen abych se nakonec vrátila pro ty úplně první, co jsem viděla za humny. Kdybych tenkrát poslechla intuici, ušetřila bych si spoustu času a energie. Od té doby jsem to zažila mnohokrát.

Intuice k nám často mluví i jinak – třeba tím zvláštním pocitem v žaludku, jemným šimráním na zádech, prostě tím neurčitým "Ne, tohle není ono". Často ho ignorujeme, protože se nám zdá rozumnější řídit se hlavou. Jenže pak se dříve nebo později stejně musíme rozhodovat znovu.

Třeba to tak má být – abychom se naučili intuici nejen slyšet, ale i jí věřit. A hlavně ji poslouchat. A tohle učení někdy trvá. Ale víš co? Tvoření je skvělý trénink. Tak co kdyby sis ho dala jako domácí úkol? 😊