Je to takový předvánoční zvyk – udělat si pěkný den s kámoškou. Letos jsme si zašly na vánoční punč u rozsvíceného stromku na náměstí a pak do kina na tak trochu jiný film  "Tajemství a smysl života". Nechci hodnotit na kolik se film povedl nebo ne. Mě osobně se velmi líbit. Principy, které zazněly, pro mě nejsou nové a mnohé z nich jsou součástí mého života.

Závěrečná věta projektu se mnou zarezonovala úplně nejvíc: " MY JSME PŘÍRODA".

Ano z přírody jsme přišli a na přírodě jsme závislí. Přitom to vypadá, že si ji příliš nevážíme. V dnešním světě se zdáme být od přírody oddělení. Mnohdy ji využíváme jen pro naší zábazu, v lepším případě relaxaci. Žijeme na její úkor a systematicky ji ničíme a tím vlastně i sami sebe. Říct "pojďme se k ní vrátit" sice velmi dobře zní, ale na druhou stranu je to dost nepředstavitelná myšlenka. Minimálně pro většinu z nás. Co si budeme nalhávat, zdá se to dost nereálné.

Já mám za to, že i malé kroky mohou přírodě i nám přinést benefity. Pojďme udělat krok zpět k přírodě.

Ano - já jsem příroda. Příroda a má existence uprostřed ní je mé velké téma. Nejsem ekolog ani člen Greenpeace, dokonce asi členem nějaké organizace bojující za záchranu života na planetě. 

Jsme žena. Žena, snažící se v přírodě hledat dary. Žena věřící v kouzlo každého dne.

Už od dětství mě fascinuje svět rostlin a jejich nekonečné možnosti. Babička mě brávala na výpravy za léčivkami. Nesbírala jich mnoho, ale je s podivem, jak mi všechny utkvěly v paměti. Fascinuje mě svět zvířat, jak bez příruček a internetu dokážou plynout ve svých reprodukčních cyklech. Dokonale se řídí instinkty a plní si beze zbytku své poslání. Fascinuje mě moře a les jako ekosystém. Fascinuje mě tohle všechno dohromady jako jeden celek ve své nekonečné rozmanitosti a barvitosti. Je to nekonečná krása i inspirace.

Kde se zatoulal člověk? Vždyť byl milióny let součástí tohoto bezchybného cyklu? Co se stalo s naší intuicí? Kde jsme se ztratili? A můžeme se vrátit?

Mám tu výhodu, že bydlím doslova uprostřed přírody. V domě se zahradou na okraji lesa s výhledem na vrcholky Beskyd. I když odsud pocházím, žila jsem 20 let ve městě a ještě předtím, jako mladá, toužila po úniku do velkoměsta, kde je život o tolik snadnější a barvitější. Když jsem se před 10 lety vrátila, začal mi doslova nový život. Jak už to bývá, na tento nový začátek mě přivedly těžké životní lekce.

Jsem ráda, že jsem se tenkrát rozhodla. Nebylo to zrovna lehké, ale dnes mám opravdu NOVÝ život.

Nové místo, kterému říkám domov, nová přátelství, která jsou mou inspirací, nový vztah, který mě vyživuje a nový způsob bytí. Učím se pěstovat zeleninu, rok co rok sbírám více bylin. S každým vegetačním obdobím mám nové a nové zkušenosti. 

Vracím se k sobě,  učím se naslouchat. Jinak přemýšlím, jinak jím a inspirují mě jiné myšlenky. Krok za krokem, kousek po kousku, se snažím žít lépe. Lépe pro mne, lépe tak vůbec. Je tolik možností, jak měnit náhled na přístup k životu. Stačí pohled na mých posledních 10 let. Každou vizí, setkáním, náhodnou inspirací, rezonující myšlenkou, kterou k sobě pustím, se zvolna mění můj pohled na podstatu života. Je to zajímavý proces. Sama jsem zvědavá, kam až dojdu.

Věřím, že je to možnost návratu na naši cestu. Věřit. Věřit sobě, nám, přírodě.

Věřím, že se počítá KAŽDÝ KROK