Už jsou to 3 roky, co pravidelně peču domácí kváskový chleba. Zajímavější je, že minimálně 3 roky předtím jsem to chtěla zkusit a nemohla jsem se odhodlat.
Byla jsem uzavřená tlustá holčička bez kamarádů. Nebavilo mě běhat ani lézt po stromech. Nechápala jsem proč bych se neměla bavit s tou a měla dělat naschvály tamté, jak vyžadovala pravidla bandy "za barákem".
Je to takový předvánoční zvyk – udělat si pěkný den s kámoškou. Letos jsme si zašly na vánoční punč u rozsvíceného stromku na náměstí a pak do kina na tak trochu jiný film "Tajemství a smysl života". Nechci hodnotit na kolik se film povedl nebo ne. Mě osobně se velmi líbit. Principy, které zazněly, pro mě nejsou nové a...
Předělávala jsem dětský pokoj, který už dávno neplnil svůj primární úkol. Dítě odešlo a pokoj občas sloužil spíš jako hostinský pro příležitostné spaní návštěv. Mnohem častěji však jako sušárna a skladiště. Časem jej objevila naše kočka a velmi se tam zabydlela. Mimochodem, renovace se ji asi líbí, protože se vstupu dožaduje stále.
Ať je velký nebo malý, živý nebo umělý, s foukanými baňkami nebo s perníčky. Je to symbol Vánoc. Většinou se na sváteční dny těšíme a každá rodina má své zvyky a rituály. Vánoční stromek, troufám si říct, je téměř v každé rodině. A když ne stromek, tak alespoň dekorace z chvojí.
Neděle je zvláštní den. Má pro mě punc výjimečnosti. Nikam se nemusí. Ale může. Nic není až tak důležité, protože je neděle.
Pohled na police plné sklenic s domácí marmeládou, čalamádou, zavařenin, sterilovaných okurek, nakládané řepy atd, atd mě prostě naplňuje štěstím. Jako malá jsem sice bydlela ve městě, ale babička žila na venkově. Byla mým vzorem hospodyně. Měla zahradu a v ní záhony, vždy krásně osázené, voňavé a vyplevané. Od léta do podzimu se něco sklízelo,...
Byla jsem odstěhována. Dočasně. Na prázdniny, do mého domu na venkově. To je ale jiný příběh. Každopádně jsem odjela na prázdniny a už jsem se nevrátila. Nějak moc se mi tam líbilo a vůbec se mi nechtělo zpátky k manželovi. Samozřejmě, úplně jiný dopad to mělo na mé bydlení. Potřebovala jsem se zařídit jinak, civilizovaněji.
Ráda cestuju, poznávám, navštěvuju nová místa a staré známe. Vždy se těším až zase někam vyjedu a o to více se těším, když se vracím domů. A s tím souvisí můj velký koníček. Fotím. Z každé cesty si vozím spoustu fotek. Některé jsou hezké, některé méně, a některé si ráda prohlížím znovu a znovu.
Pro každého asi něco jiného. Někdo potřebuje jednoduše zařízený prostor bez zbytečností, který působí volně a vzdušně. Sousedka od vedle žije v "muzeu" plném suvenýrů z cest a dřevěných sošek, které se choulí pod stěnami ukrytými za obrazy v rozličných rámech. Někomu je jedno, jak to doma vypadá, hlavně , že tam má vše co potřebuje.
